Probouzení na vavřínech, klacky osudu a jiné podivné příběhy

Zacnu asi od konce, neb se to nejlepe pamatuje. Pozitri jedeme opet do Cech, proto jsme se dnes byli rozloucit s indickym pritelem nasi rumunske kamaradky. Jeho kontrakt tady v Nemecku konci a odchazi do Rakouska, do Insbrucku, zatimco jeho (a vlastne i nase) pritelkyne tu jeste par mesicu zustane a pak zamiri kdovikam, nejspise do Ameriky. Pro nas to je vlastne strasne smutna story, neb ja a ma zena jsme de facto 24 hodin denne stastne spolu jiz nekolik let, a vztah na dalku nekolika tisice kilometru si nedovedeme predstavit. ... ale lide jsou ruzni ... preze vsechno to byl moc krasny a vesely vecer, ze jsem diky nemu (i diky trem pivum) prakticky zapomnel na svoje zada.

Kdyz se chci ale ohnout, sundat kalhoty, zout boty, nebo se proste jenom posadit, tak to probije celym telem, jako bych byl v nejakem elektrickem korzetu. ... pro ty kteri nejsou informovani skrze "pandori konferenci" ... vcera rano jsem si pri strecinku zablokoval zada. Chytl jsem housera, ucene receno "lumbago".

A tim se dostavam k tem klackum, ktere Vam osud haze pod nohy vzdy kdyz mate pocit, ze se Vam neco dari. Muj tatinek rika, ze "vsechny dobre skutky musi byt po zasluze potrestany", coz muze mit sice podobne dusledky, ale preci jen muj pristup k zivotu je ponekud optimistictejsi. Spise mi to pripada jako test pro dobro vlastni duse, jestli je clovek opravdu pevne rozhodnut, jestli se nenecha zvyklat, jestli se proste na "to" nevykasle. Co jsou to totiz natazene vazy, zablokovana zada, nebo utrzene achylovky proti tomu co Vam dokazi zpusobit jini lide. Jestli tohle nerozchodite, kdyz krome behani o nic vlastne nejde, jak pak muzete fungovat v normalnim zivote, kde je to opravdu vazne?

Mozna by se to dalo nazvat z nouze ctnost, ale ja se to fakt snazim videt pozitivne, ze cokoliv co preckam a co mne nerozhazi mne jen do budoucna posili. ... a kdyz si najdete na googlu, ze zablokovana zada nejsou zadny problem, ze to za par dni prejde, tak proc se tim nechat vytocit. Joo, kdyby to treba znamenalo poruchy funkci vnitrnich organu, neudrzeni moci nebo funkci strev, nebo ztrata citu v jedne ci druhe noze, to uz by to bylo opravdu vazne. Ale ze se nemuzete ohnout ? ... jo boli to, fakt jo, ale vlastne to dopadlo dobre ... jde jen o malou poruchu v matrixu ;-))

No a tim se dostavam k behani, protoze to je to jedine co opravdu posledni dny strada, i kdyz bych asi nemel mit zadne pravo si stezovat. Behem tydne jsem bezel totiz jenom dvakrat.

V pondeli to fakt neslo. Po nedelnim pulmarathonu jsem mel nohy absolutne drevene, kdyz jsem se na ne postavil, tizila mne imaginarni nuse plna cementu, sotva jsem vlacel nohy za sebou. Na obed se dojit dalo, stejne jako vybrat schranku, ale to bylo tak asi vsechno. Uteri uz bylo docela fajn, chtel jsem si dat pozvolnu regeneracni sestku. Jenze co cert nechtel, rozbehl jsem se sice kostrbate pomalinku, po par kilometrech to byla nadhera, jen co jsem vsak vybehl z lesa na volne plane prihlasila se nejnutkavejsi lidska potreba. Nemaje papirovych ubrousku, ani mista kde se v zatisi schovat, nezbylo mi nez postupne zrychlovat smerem k domovu. Posledni kilometr regeneracniho behu jsem dal odhadem za 4:10, neb jak se rika "prisla bida na sedlaka". O absenci strecinku asi psat nemusim, zbytek nastesti dopadl dobre.

Ve stredu si clovek naplno uvedomil co se mu vlastne v nedeli podarilo. Kdysi byl mym snem pulmarathon za 1:50 a najednou to z jedne vody na cisto stahnete o temer trinact minut. Sen je splnen, ale az prilis necekane. Vzdycky kdyz jsem rano vstaval, jednou z motivaci bylo, ze musim trenovat abych se zlepsil, abych se mohl priblizit svym cilum. Co ale delat, kdyz svych cilu nenadale dosahnete ? Najednou je prazdno ... alespon pro me bylo to hlavni koreni proste fuc ... hodne nabubrele receno: "nemusim prece behat abych se zlepsil, protoze uz prece lepsi jste". Takhle to zni strasne blbe, ale kdyz na vas brzy rano krici nastvany budik, verte mi, ze se to dobre posloucha. Je to samozrejme osemetna milka, usinani na vavrinech, na kterych se o to hure probouzi, protoze snadno zapomenete na svuj nejvetsi cil, a vlastne i sen, tedy marathon, z jehoz pohledu je to stale jen pulka, kterou jste dokazali, a navic jeste teprve ta prvni, tedy snazsi.

Pycha cloveci je vsak zaslepujici a ohlupujici. Nekdy neni jine volby, nez dostat poradnou herdu do zad, i kdyz to znamena ze to par dni trva nez se opet narovnate.

Půlmaraton na nečisto

Posledni dny mam ponekud rozhazene, hlavne co se motivace tyce. Lita to nahoru a dolu, nejspise je to zpusobeno praci a par jinak vzacnymi akcemi s prateli. Treba ctvrtek je dobry priklad. Je to jeden z mala dnu kdy nemam naplanovanou zadnou fyzicky narocnejsi aktivitu, a tak se z toho stava den kdy dojit s nekym pokecat, na veceri nebo na pivo. Jenze po delsi dobe nejen pivni, ale i politicko-socialni absitence se to vsechno nejak zvrhne, tak ze odchazime az kdyz nas vypoklonkuji majitele osvezovny, nacez po marnem odporu souhlasim dojit jeste "na jedno" ke kamaradovi domu, jehoz zena a deti jsou zrovna na tyden v Cechach. Domu dorazim v pul treti. Samozrejme patek je pracovni den jako obvykle, ale behat se fakt neprinutim. Je mi stydno, ale stale je to lepsi nez behat s lehkym bolehlavem.

V sobotu rano uz jsem opet svezi, mam vsak ambice na nedeli a davam jen poklidnou 6a1/2km. Pak dojet na kole nakoupit a zase do prace. Sobota je totiz take pracovni. Blizime se ted k jistym vyznacnym milnikum nasi kariery (o tech snad nekdy priste) a tak to v sobotu "zariznem" v pul jedenacte v noci. Poslednim jidlem toho dne byla snidane, tak jeste pred pulnoci do sebe nasoukam aspon par housek.

V nedeli jsem mel strasnou chut bezet nejaky zavod. Hledal jsem po internetu co se kde kona, nasel jsem 10km beh na Jedlovou Horu v Odenwaldu s prevysenim asi 200m. Neznelo to spatne, ale vedlo to i z kopce dolu a na to nemam odvahu. Dalsi zajimave zavody (z toho jeden pulmaraton) mely zase nepochopitelne napsane propozice. Nedalo se zjistit budto kde presne zavod zacina, nebo v kolik presne je start. Obvykle to je mezi 9-10:00, ale kazdopadne to znamena tam byt aspon v 8:30, k tomu hodina cesty, pul hodiny na vstavani a to samozrejme po sobotnim pracovnim ocistci. Z pochopitelnych duvodu tato varianta padla.

Rozmyslim se aspon pro treninkovy pulmaraton s asistenci moji zeny, bude mi merit cas, obcerstvovat me a vubec se o mne strat jako o Kenana ;-). Kupodivu souhlasi, rano se musim nasnidat, jeste na jednu dve hodky do prace a pak domu, prevleknout a do lesa.

Moji klasickou testovaci trati je jiz znamy okruh v lesiku s polovinou trati coby jehlicnatou pesinou a druhou pulkou coby lesni sterkova cesta s udusanou vrstvou napadaneho listi. Postavim svou polovicku na jednou misto u klad, aby se ji tam dobre odpocivalo mezi jednotlivymi prubehy. Sdelim ji instrukce jak zapisovat a hlasit casy, kdy mi nabizet piti a kdy jidlo. Na vsechno chapave prikyvuje a tak za chvilku vybiham. Plan je dat 20 kol, kazde je podle cyklotachometru 1060m, tedy celkove 21.2km coz se da prohlasit za pulmarathon. Premyslim o chybe mereni, tezko rici, ale casy co jsem tady behaval docela odpovidaly mym moznostem, tipl bych ze to muze byt tak +/- 20m na okruh. Mym pranim jsou casy kolem 5:20 na kolo, nechci to brat jako rekreacni beh, spise jako nahrazku za neuskutecnene zavody, kterych jsem mel mit za sebou uz pet, ale dostal jsem se jen na jeden. Je relativne chladno, pod mrakem, fouka trochu vitr, mozna 16-17 stupnu Celsia.

V prvnim okruhu mam pekne kostrbaty krok. Snazim se drzet na uzde a neprepalit to, ale nemuzu se srovnat. Rytmus dechu mi lita nahoru a dolu, ramena hapruji. Probiham za 4:45, je to moc rychle, snazim se zvolnit. Pomalu se davam do hromady a stabilizuji rytmus. Druhy okruh zase za 4:45. No nevadi, dalsi budou klesat, ale bezi se mi dobre, zkusim to srazit na pet minut a na tom vydrzet co nejdele. Jenze treti okruh je za 4:42 a ctvrty dokonce za 4:40. Nechce se mi tomu skoro ani verit, ale bezi se mi opravdu dobre. Je pravda ze se snazim bezet aktivne, po kazde terenni nerovnosti, ktera mne treba zbrzdi, hned zase protahnu krok dva, abych to dorovnal, nebo se snazim pracovat rukama, ale neni to nadoraz.

Ve ctvrtem okruhu melo byt prvni obcerstveni, ale moje zena stoji asi metr od trati a tak na vodu nedosahnu. Bezim velmi koncentrovane, zpomalit nebo udelat par kroku stranou kvuli vode nepripada v uvahu. Paty okruh je za 4:45, konecne jde cas dolu, ted to asi uz prijde, ale i tak mam radost, ze jsem dlouho udrzet tak rychle tempo. Predavka vody se tentokrat zdari. Ackoliv jindy beru lahve s cyklistickym hrdlem, tentokrat jsme testovali kelimky jako pri zavodnich bezich. Moc zkusenosti s tim nemam, a tak si misto do pusy prvni dousek naleju do nosu a vysplichnu do oci. Az na podruhe se trefim do ust, div se nezalknu. Je mi uz dost vedro a tak si zbytek naleju na hlavu a na tricko. Jeste to nevim, ale problemy s teplem jsou nadobro vyreseny a ve treti ctvrtine mi bude dokonce docela chladno.

Sesty okruh jsem zase zrychlil na 4:41. Piju ted po kazdem lichem, zadam o plneni vodou jen do poloviny kelimku, stejne si to jeste nekolikrat naleju do nosu nebo do oci, ci si pobrindam tricko. V tradicnim sedmem kilometru cekam na svou krizi. Opravdu se mi zase rozhazi rytmus dechu i kroku, ramena litaji do vsech stran, ale na case to poznat neni, probiham za 4:42. Osmy okruh je uz stabilnejsi, cukry dosli, jedu na tuk. Je to hned znat a cas spadne na 4:48 a pak na 4:50. Tam by se asi i chvili drzel, jenze ke konci dalsiho kola slysim nejaky krik. Po nasi pesince chodi dost lidi, spousta se psi. Napadaji mne ruzne hororove scenare a tak letim k cili, co kdyby nahodou ... ale ukazese, ze jen nejaka pani pokrikuje na sveho psa. Kazdopadne tento okruh je za 4:40.

Podle umluvy je mi poprve nabizen ctverecek (asi 3x3cm) z energeticke tycinky, ale jeste se na to necitim. Mam strach, bude to poprve co pri behu budu jist, voda me celkove obcerstvuje, ale kdyz polknu (pokud se neutopim) tak me par set metru trochu tlaci bricho.

Jedenacty okruh je tedy pomaly za 5:00, ale aspon znovu piju, tentokrat se predavka i piti podari, skoro ani neukapne. Je mi zpetne nahlasen cas za prvnik deset okruhu 47:18 coz mi prijde docela drsne. Predstava ze jeste jednou tolik me zabiji. Z hlediska maratonu jsem navic jenom ve ctvrtine.

Asi diky vsem moznym myslenkam na uspesne maratonce co jsem mohl poznam osobne i pres net se dostavam do strojoveho rytmu a casy zacnou pravidelne oscilovat mezi 4:50 a 4:55. Po dvanactem kole si konecne vezmu kus tycinky, je ze strany zabalena v jedlem papiru, coz je prakticke, nezablemcam si prsty. Ukusuju po centimetrech, zvykam v rytmu dechu. Jsem prekvapen jak to jde snadno, jidlo vubec neprekazi, pomalu to soukam do sebe. V zaludku to bezvadne drzi, a ani nemam zalepenou pusu. Sice mi to trvalo snist asi 800 metru, ale stalo to za to. Mam pocit nove dodane energie. Jestli za to fakt muze tech par gramu cukru nebo obelstena psychika neresim, kazdopadne se mi bezi lehceji. Uz nekolik okruhu mne tlaci prava kycel, me uplne nejstarsi zraneni kdyz mi bylo 16, ale prestane par kol pred cilem.

Behem dalsiho ohruhu uz ztracim prehled kolik mi zbyva do konce. Snazim se pravidelne pit, ale uz nemam chut. Vlastne nemam chut uz na nic. Po patnacti kolech je mi hlaseno ze zbyvaji posledni 4. Chvilku mi to nedojde, pak zacnu pochybovat, ze se asi zena spletla, ale nakonec se presvedcim, ze ma pravdu a jsem stastny, ze mi to rychleji uteklo. Pri dalsim dobehu je omyl vysvetlen, tedy znovu nabeh do poslednich 4 okruhu.

Prvnich par set metru me to psychicky uplne odrovna. Fakt si pripadam podveden, je to uplne iracionalni, jako bych mel sily rozvrhnute presne na zbyvajici milne predpokladane 3 okruhy a najednou je z nich zase o jeden vic. Mam pocit ze to nikdy nemuzu dobehnout. Zacinaji me palit chodidla, zretelne slysim jak mi cvachta mezi nohama. snazim se podivat, ale moc mi to rusi krok. Jsem propoceny skrz naskrz a slepena sustakovina trenyrek se tre o sebe. Nastesti jeste nemam zadne oderky, a kupodivu ani po dobehu zadne mit nebudu, alespon na techto mistech ne.

V sedmnactem okruhu cas poprve pada za hranici 5minut, o tri sekundy. Mam pocit ze to ted uz pujde silene z kopce. Dalsi je za 5:08, tak to jeste jde, naposledy jim, vodu uz odmitam. Z nohou jsou tezke betonove sloupky, taham to cele telem. Myslim, ze vubec nejsem schopen zadneho odrazu. Chodidla mi pripadaji jak zabalena v zince namocene v horke vode. Trochu mne tlaci okraje bot na achylovky, pot stipe do oci. Zaplat Panbuh, ze neni vedro, to bych ho nestacil ani stirat.

Jeste dve kola. To predposledni je nejhorsi. Pred ocima stale vidim takove to okynko z Windows, kdyz se neco nahrava a ukazuje to kolik procent uz se nahralo. Prepocitavam si posledni metry na procenta a v duchu si vybarvuju bile policko modrou barvou, kolik mi jeste zbyva. Kazda zatacka je jako nabeh do medu, oproti minulym dnum mi pripada, ze je tentokrat cely okruh stale do kopce. Kupodivu je to opet za 5:08. Zena mne povzbuzuje do posledniho okruhu, ze bezim nadherne, ze je to skvely cas a ja nevim cosi ... snazim se si predstavit ... oslintane, upocene individuum s promocenym trickem, velkymi mokrymi fleky vsude na trenyrkach, funici a hykajici s usty dokoran ... jo to musi byt radost pohledet.

Ale s poslednim okruhem opravdu prichazi uleva. Aspon psychicky. Snazim se ze zbytku sil preci jen bezet jeste trosku aktivne, ale je to bida, vydrzi to jen par kroku, pak to jde zase ze setrvacnosti.

A nakonec vidim na zemi caru co jsem tam pred vice jak hodinou a pul vyril patou do zeme, je mi hlaseno potreti 5:08. A dal nic ... mam par vterin okno. Nemuzu se zastavit, tak jdu pesky dal do prvni zatacky, jeste minule tam bylo pohazeno nekolik kelimku od meho piti, ted jsou ale uz uklizeny, vracim se zpet. Predstava, ze bych si dal jeste dalsich dvacet kol je naprosto silena, lide kteri neco podobneho podnikaji dobrovolne jsou absolutni blazni, vubec je nechapu.

Zacinaji se rojit komari, tak vyrazime k domovu. Je mi zima, nohy mam tuhe, aspon je trosku protahnu. Moje zena se na mne snazi povzbudive usmivat, podobne testy se mnou absolvovala v minulosti uz nekolikrat, ale takhle dobre to nikdy nebylo. Podava mi sesit se zapsanymi casy ... nechce se mi tomu verit ... ze tohle utrpeni trvalo jen 1 hodinu, 37 minut a 12 vterin ... byl to nejdelsi beh letosni sezony a druhy nejdelsi vubec. Posledni pulmaraton sem zabehl pred deseti lety.

Doma kdyz se svlikam do sprchy si vsimnu rozpiteho krvaveho fleku na tricku. Rozedrel jsem si levou bradavku do krve, prava uz mela na male. Dalsi cena zkusenost, pri behu to neboli, ale je lepsi si je priste zalepit. Yeah! Runners, we are different !

Vypálené sirky poctivě zahozeny

... aneb preci jen jsem se trosku umoudril a zacal zase brzdit. Ve stredu jsem vyrazil na klidnych 6a1/2 km. Stopky jsem obesel obloukem, pri prubehu kolem hodin jsem sklonil hlavu a jen si uzival ranni svezi vzduch, hrejici, ale nepalici slunicko a vuni nepokosenych luk. Hlavu jsem si vycistil tak dokonale, ze jsem behem posledniho kilometru zapomnel vsechny svoje genialni myslenky, ktere me napadly behem tech prvnich peti kilaku.

Vecer bylo zase karate, o zkouskach je zatim ticho po pesine, ale "modri uz vedi", ze se neuprosne blizi. Myslim, ze mi to docela jde a na zkousky se tesim. Sice je materialismus v podobe barvy pasku v techto sportech spise na vedlejsi koleji, ale mezi nami, samozrejme Vam to udela radost, kdyz uz nic jineho, tak jako uznani, ze jste se objektivne zlepsili. Zivot mi pouze zneprijemnuji obcasna drobna poraneni, ktera tak jako necekane prichazeji, tak i rychle odchazeji, jen staci pulku treninku rusit celou pohybovou koordinaci, kdyz si davam pozor abych si neco jeste vice nedorasil. Z tech puchyru minuleho tydne zustala vetsinou jen roztrhana a zaschla kuze, aby to ale nebylo fadni, pochroumal jsem si vcera levy ukazovacek. Je natekly jako kdyz me do nej stipla vosa, a na psani, nebo spise "hledani velkeho Z" mi zbyly uz jen tri prsty ;-))

Dnes rano jsem se rozhodl pro osmu oblibenym lesem smerem k jezeru. Nejak jsem si vsugeroval, ze vypravenim o koprivovo-ostruzinne dzungli jsem vse jen zbytecne zdramatizoval, a ze bych nemel verit vsemu co si vymyslim. Prvni dva kilaky byly nadherne, stale je to to prijemne chladne rano, bez vetru bez zhaveho slunce, jen bohuzel mi porad nejake alergeny z lucniho kviti nebo akatu drazdi oci. A tak brecim jako zelva od zacatku az do konce a neodvazim se si ty oci otrit, abych si tam nenacpal toho pylu jeste vic. Obcas se proto prerazim o nejaky vycnivajici koren, nebo hupnu do nejakeho doliku, kterych jsou lesni cesty plne ... anebo do kopriv, ci ostruzini. Jak je hezky, rasi vsechna flora jako blazen a ona retrospektivne zidealizovana pesinka byla jeste zarostlejsi nez v nedeli. Napadlo mne, ze by se dalo vyuzivat k lecebnym kuram, koprivy proti revma, slechani ostruzinovymi pruty prokrvi pokozku, kvetouci bez ve vysce tvari proti kasli ... no urcite by se toho naslo dost, ale spis mi to pripada jako stezka pro sadomasochisty ... dekuji, priste uz ne, svedilo a palilo to jeste pri sprchovani.

Ale vazne, kdyz jsem vybehl z lesa na asi 5tem kilometru, slo to naramne. Unava z vecera mne prirozene brzdila, zbylo tak vice casu na premysleni jak dale. Tahne mne to do Fuessenu, ktery jsem pred par dny jiz temer pohrbil, ale fakt nevim, nic dlouheho nemam nabehano a zbyva jiz jen neco pres 6 tydnu. Preci jen by to byl risk, navic kdyz se clovek musi na par dni plahocit pres pul zeme do Bavorska. Na druhou stranu nejaky solidni podnik pobliz je az 30.rijna - Frankfurtsky maraton, to by bylo na domaci pude, jenze kdo vi jestli tady jeste touhle dobou budu. ... jenze ono si staci precist tech 36 paradnich komentaru pod tragedim prispevkem o PIMu ... a je skoro rozhodnuto. ... otazka ale zustava jestli spravne nebo spatne.