Kam až mě nohy donesou...

... o vášni k běhání, o ultramarathonu, o přírodě a snad trochu i o lidech - sobě i jiným pro radost.

pátek, července 07, 2006

maly apdejt

stale jeste beham, a stale se s tim jeste spise peru, nez ze bych si to uzival. Od posledniho zapisu jsem se jednu nedeli proplahocil az na 24km za 2:18, abych pak dalsi tyden komplet vynechal. V praci se pokazilo co nemelo a od pondeli do nedele jsme se snazili zachranit co se dalo. Na beh nezbyly nejen zadne sily, ale ani prilis chuti. Dalsi tyden (tedy ten minuly) jsem se uz opet snazil behat "co to da". Preorientoval jsem se z ranniho bezce na vecerniho a dokazal jsem se vypravit asi 4 behat. Tento tyden zatim neni o moc lepsi, ale porad lepsi nez mokrym hadrem pres zada. Dneska jsem si shodil ze stolu na levy kotnik asi trikilovy feritovy prstenec ... chodit se s tim zatim da, ale mozna to jeste otece a nevim co to udela pri behu. To je prozatim vse, priste misto nudnych stiznosti na vsechny sve bezecke bolistky zkusim napsat neco obecnejsiho o behani v Americe ... to je tema temer nevycerpatelne i kdyz vezmu v uvahu sve velmi omezene zkusenosti. Behu zdar !